Lékařský dům od svého otevření v roce 1995 získal tisíce spokojených pacientů a stal se jedním z nejvyhledávanějších pražských zdravotnických center. V současné době pečuje o více než 35 000 klientů a jejich péče je vysoce hodnocena jak odbornou, tak i klientskou veřejností. Lékařský dům si zakládá na speciálním přístupu ke svým pacientům a jejich spokojenost je základem úspěchu. Vyzpovídali jsme klientku, která poznala prostředí Lékařského domu, a svěřila se nám se svými dojmy.
Co Vás přimělo přihlásit se do soutěže?
Hlavním důvodem mé účasti v soutěži byla značná asymetrie poprsí, kterou jsem trpěla. Nezpůsobovala mi sice vážné zdravotní problémy, ale při pohledu do zrcadla jsem se necítila dobře.
Jak jste se o soutěži dozvěděla?
V první fázi jsem začala na internetu zjišťovat, jaké jsou možnosti řešení asymetrie prsou. Koukala jsem i na videa, ve kterých se operace prováděla, našla jsem články v různých online médiích… Při jednom takovém vyhledávání jsem narazila na příběhy žen s podobným osudem, jako jsem měla já, tedy žen, které měly stejně jako já velkou asymetrii prsou. Jelikož jsem studentka, a ne zrovna z bohaté rodiny, rozhodla jsem se pátrat, zda neexistuje nějaká soutěž o plastiku prsou.
Našla jste naši soutěž hned?
Dva měsíce jsem hledala bez úspěchu, ale nakonec jsem našla soutěž o plastickou operaci zdarma na serveru Prochlapa.cz. Podmínkou účasti bylo zaslání fotografií a stručného příběhu, proč bych právě já chtěla vyhrát plastickou operaci zdarma.
Poslala jste fotografie do soutěže hned, nebo jste o tom musela přemýšlet?
Moc jsem o tom nepřemýšlela, respektive jsem ani nemohla, protože v té době byla soutěž již v plném
proudu.
Jaký jste měla pocit, když jste zjistila, že jste vyhrála?
Soutěž jsem nevyhrála hned – jako první se umístila jiná dívka a já byla první náhradnice. Nakonec slečna nemohla ze zdravotních důvodů operaci podstoupit, takže jsem přišla na řadu já.
A když jsme se Vám ozvali, jaký jste měla pocit? Byla to euforie nebo jste tomu nevěřila?
Nevěřila jsem tomu, ale hned jsem odepsala, že samozřejmě operaci podstoupit chci, ale bála jsem se, zda se u mě taky nevyskytne nějaký zdravotní problém. Než jsem šla na operaci, stihla jsem ještě prodělat několik angín, kvůli kterým jsem si musela nechat vyndat mandle, to byl také důvod, proč se moje operace dlouho odkládala. Bála jsem se, že už soutěž nebude aktuální a že už mi nikdo operaci nezaplatí - což se ukázalo jako hloupost.
Jak na Vás působilo prostředí Lékařského domu? Byla jste spokojená se službami?
Nikdy jsem na soukromé klinice nebyla, takže nemohu srovnávat, ale pokud můžu porovnat LD s klasickou nemocnicí, bylo to velmi překvapivé. Vše je mnohem milejší. Jediné, kdy jsem se cítila trochu nemístně, byl okamžik, kdy jsem seděla v čekárně na ambulanci plastické chirurgie a spolu se mnou tam sedělo dalších pár klientek, přišlo mi, že mezi ně nepatřím. Přišlo mi zvláštní, že sedím v jedné místnosti s někým, kdo si může dovolit zaplatit takové peníze za operaci, zatímco já jsem jen studentka, která navíc operaci vyhrála. Bylo to ale jen mé osobní vnitřní pnutí, jinak klinika byla a je velmi příjemné místo, kam nemám strach se vracet.
Co pro Vás výhra znamenala?
Spadl mi kámen ze srdce, protože mě asymetrie prsou hodně tížila, nikdy bych se s tím asi nevyrovnala. A jak jsem již říkala, jsem studentka, takže počítám každou korunu.
Změnil se Vám po operaci život? Stála operace za to?
Spoustě lidí to může připadat povrchní, ale změnilo se zejména to, že jsem více spokojená sama se sebou a oproti minulosti si ráda kupuji hezké spodní prádlo. Není lepšího pocitu, než když si zkusím hezké nevyztužené prádlo, které sedí na obou prsech stejně. To samé platí u plavek. To byla pro mě asi jedna z největších změn. Vím, že to hodně žen bere jako samozřejmost, ale pro mě to bylo něco jako malý zázrak a osobní vítězství. Operace opravdu stála za to, těsně po ní bych asi odpověděla trochu jinak, ale teď jsem stoprocentně přesvědčená, že podstoupit operaci byl dobrý nápad. Po operaci byla prsa oteklá, byly hodně viditelné jizvy a nedovedla jsem si představit, že to bude někdy lepší.
Podstoupila byste znovu operační zákrok?
Určitě bych do toho šla! Jediné, co pro mě bylo hodně těžké, bylo spaní na zádech, normálně jsem zvyklá spát na břiše a na boku a najednou jsem musela měsíc vydržet spaní na zádech. Před operací jsem se hodně bála, ale to je asi normální, protože člověk, ač je informovaný od operatéra, se bojí, protože neví, do čeho jde.
Co jste pociťovala během prvních převazů?
Když jsem poprvé viděla prsa v zrcadle, byl to docela šok. Prsa byla oteklá a celá taková bolavá. Tím, že mám implantát jen na jedné straně, to vypadalo upřímně dost divně. Pan docent Aleš Nejedlý mě sice uklidňoval, že si to sedne, že to chce čas, nicméně, docela jsem se bála, že mi asymetrie zůstane. Každopádně, pan docent měl pravdu, vše chtělo čas. Nyní mám prsa stejná a jsem nadšená.
Pochybovala jste v době hojení, zda jste udělala správnou věc?
Upřímně ano, opravdu jsem se bála, že výsledek nebude takový, jaký jsem si vysnila. Nicméně jako všechny ostatní věci v životě, i hojení po operaci vyžaduje svůj čas. Teď si zpětně říkám, že jsem se zbytečně stresovala. Vše je v naprostém pořádku a já jsem moc vděčná za šanci, kterou mi Lékařský dům dal.